Netřeskovec Glabrescens

Netřeskovec srstnatý pravý (Jovibarba hirta subsp. glabrescens) je drobná, vytrvalá sukulentní trvalka z čeledi tlusticovitých, přirozeně rozšířená ve východních Alpách a Karpatech, kde roste na skalních výchozech, sutích a v štěrbinách vápencových skal. Od typického poddruhu se odlišuje především téměř lysými listy – jejich čepele postrádají výrazné ochlupení, pouze okraje jsou jemně brvité.

Vytváří husté, nízké kompaktní růžice o průměru zhruba 2–4 cm, které se pomocí krátkých výběžků rychle rozrůstají do souvislých, polštářovitých koberců. Dceřiné růžice se od mateřské snadno oddělují a odvalují – právě tato vlastnost dala rodu jeho lidové pojmenování „kutálka“. Listy jsou masité, kopinaté, zašpičatělé, sytě zelené, často s načervenalým nádechem na bázi či špičkách, který se v chladném období a na osluněných stanovištích prohlubuje do bronzových tónů. V létě, obvykle v červenci až srpnu, vyrůstá z dospělé růžice vzpřímený květní stvol vysoký 10–20 cm, nesoucí svazek zvonkovitých, bledě žlutých až krémových květů se špičatými korunními lístky. Kvetoucí růžice po odkvětu odumírá, je však nahrazena okolními dceřinými růžicemi.

Hlavní přednosti:

kompaktní, hustě se rozrůstající zelené růžice

téměř lysé listy s jemně brvitými okraji

schopnost rychle zapojit souvislý koberec

bledě žluté zvonkovité květy v létě

mimořádná odolnost vůči suchu, mrazu i chudým půdám

zcela bezúdržbová rostlina

Pěstování: Vyžaduje plné slunce, kde si udržuje kompaktní růst a nejlepší vybarvení. Půda musí být chudá, minerální a dokonale propustná – ideální je štěrkopísčitý substrát s příměsí drti. Nesnáší těžké, humózní a zamokřené půdy, zejména zimní mokro vede k hnilobě. Přihnojování není nutné a spíše škodí. Zálivka je potřeba pouze výjimečně, po zakořenění rostlina vystačí se srážkovou vodou. Zcela mrazuvzdorná.

Použití: Ideální do skalek, suchých zídek, štěrkových záhonů, alpínských koryt, kamenných misek, spár dlažby, na střešní zahrady i do mělkých nádob na terasách a balkonech.