Smrk - Picea

Smrk (Picea) je rozmanitý rod stromů, vzácněji i keřů, patřící do čeledi borovicovitých. Podle různých zdrojů zahrnuje tento rod 33 až 40 druhů, které rostou v chladných a mírných regionech severní polokoule.

Smrky jsou vždyzelené stromy, které obvykle dosahují impozantní výšky (například smrk sitka až 80 metrů). Jejich koruny mají většinou kuželovitý nebo válcovitě kuželovitý tvar a větvení je výrazně monopodiální, s větvemi vyrůstajícími v přeslenech. Architektura koruny a větví je morfologicky velmi variabilní i v rámci jednotlivých druhů, přičemž větve nižších řádů mohou být deskovitě uspořádané nebo převisající. Kůra je tenká a drsná, se šupinovitým vzhledem, a dřevo obsahuje pryskyřičné kanálky.

Jehlice smrků se dají rozdělit do dvou typů: většina druhů má jehlice čtyřhranného průřezu s jedním cévním svazkem, zatímco některé druhy, jako smrk omorika či sitka, mají ploché jehlice s dvěma bílými průduchovými proužky na rubu. Na rozdíl od jedlí vyrůstají jehlice smrků na vystouplých listových polštářcích, což způsobuje, že po jejich opadání jsou větvičky drsné – jeden z hlavních rozlišovacích znaků od jiných jehličnanů.

Všechny druhy smrků jsou jednodomé a anemogamní; samčí šištice se vyvíjejí v paždí jehlic na loňských větvičkách, zatímco samičí šištice se nacházejí na konci loňských větviček, většinou ve špičce koruny. Během kvetení jsou samičí šištice vzpřímené, po opylení se stáčejí směrem dolů. Zralé šišky, složené z mnoha dřevnatých šupin uspořádaných ve šroubovici, dozrávají už během prvního roku a opadávají vcelku. Existují dva typy šišek: tuhé, s tmavě hnědými, neohebnými semennými šupinami (např. smrk ztepilý), a měkké, s ohebnými, světle hnědými, papírovitými šupinami (např. smrk pichlavý). Semena jsou opatřena snadno oddělitelnými blanitými křidélky.

Původním areálem výskytu smrků je chladnější pásmo severní polokoule. Nejvíce se vyskytují v boreálních lesích severní Evropy, Sibiře a Severní Ameriky. Ve vyšších nadmořských výškách rostou i v mírném pásu a v horách až k severní hranici subtropů. Nejjižněji se vyskytují druhy P. morrisonicola na Tchaj-wanu a P. chihuahuana v Mexiku. V Evropě jsou původní tři druhy: smrk ztepilý, smrk omorika na Balkáně a smrk sibiřský, který zasahuje ze Sibiře do severovýchodní Evropy. V Severní Americe se vyskytuje 7 až 9 druhů, které jsou často využívány v zahradnictví, jako například smrk pichlavý, sivý, černý a sitka. Největší druhová pestrost je však ve východní Asii.