Jedle - Abies

Jedle běžně dorůstají do výšky 30–60 metrů, některé výjimečně přesahují i 80 metrů, a dožívají se úctyhodného věku 700–800 let. Kmen má zprvu hladkou kůru, která se s věkem mění na tenkou rozpukanou borku, u několika druhů v mládí se pryskyřičnými puchýřky. Typické jehlice jsou na vrcholu tupě zaoblené a lehce vykrojené, spodní strana je často zdobena dvěma bělavými proužky, i když to neplatí pro všechny druhy. Na rozdíl od smrku jedle nevyrůstají na listových polštářcích, což činí jejich větvičky hladké. Tvar a uspořádání jehlic jsou klíčové pro určování druhů. Šišky se nepřisouvají dolů, ale rostou vzpřímeně a při zralosti se na stromě rozpadají. Dřevo jedlí je měkké a bez pryskyřice, v hospodářství má menší hodnotu než smrkové dřevo. Mnohé druhy mají význam v zahradnictví a jejich aromatické esenciální oleje a pryskyřice nacházejí různá využití. Jedle jsou také oblíbenými vánočními stromky.

Paleobotanické nálezy ukazují, že jedle existují již od eocénu, tedy z období starších třetihor, a rod vznikl pravděpodobně na konci druhohor. Největší druhová pestrost jedlí se nachází ve východní Asii a západní Severní Americe, kde tvoří důležité lesní porosty, jak smíšené, tak jednodruhové. V jižních oblastech mohou růst až k horní hranici lesa. Ve střední Evropě je původní pouze jedle bělokorá (Abies alba).

Jedle se vyznačují výrazně monopodiálním větvením s jediným, rovným a mohutným kmenem. Větve prvního řádu rostou v pravidelných přeslenech, zprvu téměř kolmo na kmen, v horní části koruny mírně směřují vzhůru; nižší větve jsou horizontální. Kůra je obvykle hladká, tenká a šedá, v mládí často s pryskyřičnými puchýřky, ve stáří rozpukaná. Některé asijské druhy, například jedle japonská (Abies firma), mají drsnou šupinatou kůru. Malá tloušťka kůry neposkytuje dostatečnou ochranu proti ohni či holomrazům. Koruna je válcovitá nebo kuželovitá, často zaoblená na vrcholu nebo zakončená „čapím hnízdem“ z deformovaných větviček. V extrémních podmínkách nebo poblíž horní hranice lesa mohou jedle růst pokrouceně, jinak mají harmonický a pravidelný růst s geometricky vyváženým rozmístěním větví. Po uvolnění ze zápoje některé druhy jako jedle bělokorá tvoří nové výhony ze spících pupenů.

Jedle mají mohutný kůlovitý kořen s rozvětvenými postranními kořeny a bohatě využívají mykorhizu, což je vzájemně prospěšné soužití s houbami.

Mezi nejvyšší druhy patří jedle vznešená (A. procera), jedle nádherná (A. magnifica) a jedle líbezná (A. amabilis), které mohou ve své domovině vyrůst do výšky 70–85 metrů. Rekordní výška jedle obrovské (A. grandis) až na 100 metrů a údajně až pětimetrový průměr kmene nejsou ve novější literatuře potvrzeny. V novém prostředí, jako je Evropa, rostou tyto jedle nižší. Mezi nižší druhy patří jedle korejská (A. koreana) a Fraserova (A. fraseri), dorůstající pouhých 10–15 metrů. Jedle obecně tvoří velký objem dřevní hmoty, s největším průměrem kmene u druhů jako jedle obrovská, vznešená, nádherná a himálajská (A. spectabilis), dosahující 2,5–3 metry.