Hvozdík péřitý

Hvozdík péřitý (Dianthus plumarius) je vytrvalá, stálezelená trvalka z čeledi hvozdíkovitých, která pochází z horských oblastí jihovýchodní Evropy, zejména z východních Alp. Roste tam na skalách a výslunných kamenitých stráních. Je jedním z hlavních předků zahradních hvozdíků. Jméno dostal podle hluboce roztřepených, jemně péřitých okrajů korunních lístků.

Vytváří nízké, husté polštáře úzce čárkovitých, tuhých listů šedozelené až modrošedé barvy. Listy zdobí záhon po celý rok. Květní stonky dorůstají výšky 20–30 cm, polštář se rozrůstá do šířky zhruba 30–40 cm. Kvete v květnu až červnu, vzácněji až do července. Květy mají průměr 2–3 cm a silně, kořenitě voní. Barva se pohybuje od bílé po světle až sytě růžovou, často s tmavším okem uprostřed. Kvetoucí polštář nad šedými listy působí velmi výrazně.

Hlavní přednosti:

hluboce roztřepené, péřité korunní lístky

výrazná kořenitá vůně květů

stálezelené šedomodré polštáře listů

bohaté kvetení v květnu až červnu

vysoká odolnost vůči suchu a horku

plně mrazuvzdorná a nenáročná trvalka

Pěstování: Potřebuje plné slunce, ve stínu málo kvete a polštáře řídnou. Půda by měla být propustná, spíše chudší, písčitá až kamenitá, s neutrální až mírně zásaditou reakcí. Dobře snáší i vápnité substráty. Nesnáší těžké, zamokřené půdy, zejména zimní mokro, které vede k vyhnívání. Přihnojování stačí minimální. Odstraňováním odkvetlých stonků se kvetení prodlouží a polštář zůstane úhledný. Zhruba každé 3–4 roky je vhodné rostliny omladit dělením nebo řízky.

Použití: Hodí se do skalek, suchých zídek, štěrkových a stepních záhonů, na obruby cest a do venkovských zahrad. Díky vůni se uplatní také v nádobách na terasách a balkonech a k řezu do drobných kytic.