Koniklec žlutý

Koniklec albánský 'Lutea' (Pulsatilla albana) je vzácná a okouzlující skalnička s netradiční, světle žlutou barvou květů, která ji odlišuje od běžně pěstovaných fialových koniklců. Pochází z horských oblastí Kavkazu, Malé Asie a severozápadního Íránu, kde přirozeně roste na kamenitých svazích a alpínských trávnících v nadmořské výšce 1 500 až 3 100 m n. m.

Vytváří přízemní růžice 2–3× peřenosečných, jemně chlupatých listů a v dubnu a květnu rozkvétá půvabnými zvonkovitými, nícími květy ve světle žluté barvě. Po odkvětu se stonek zvedá a vytváří dekorativní, ochmýřené semeníky, které jsou atraktivní ještě dlouho po odkvětu. Rostlina je dlouhověká – na vhodném stanovišti vytrvá mnoho let a každé jaro přinese desítky květů.

Hlavní přednosti:

netradiční světle žluté zvonkovité květy v dubnu a květnu

dekorativní ochmýřené semeníky po odkvětu

dlouhověká a spolehlivá trvalka na vhodném stanovišti

kompaktní trsnatý vzrůst výšky 10–20 cm

mrazuvzdornost až do -28 °C

atraktivní pro včely, čmeláky a motýly

Pěstování: Koniklec 'Lutea' vyžaduje plně slunné stanoviště, případně lehký polostín v teplém a vzdušném místě. Klíčová je velmi dobře propustná, spíše chudší půda s příměsí písku nebo štěrku a neutrálním až slabě zásaditým pH (6,5–8,0). Nesnáší přemokření, zejména v zimě – zimní vlhkost bývá častější příčinou úhynu než mráz. Doporučujeme povrchový mulč ze štěrku, který udržuje krček suchý. Zálivka je potřebná hlavně po výsadbě, poté rostlina dobře snáší krátkodobé sucho. Hnojíme střídmě, nejlépe tenkou vrstvou kompostu na jaře. Koniklec špatně snáší přesazování – starší trsy ponecháme raději na místě. Sázíme s rozestupy 25–30 cm.

Upozornění: Rostlinné šťávy mohou dráždit citlivou pokožku – při manipulaci doporučujeme rukavice.

Použití: Ideální do skalek, štěrkových záhonů, suchých zídek, nádob i trvalkových záhonů. Nejlépe vynikne ve skupince tří a více rostlin. Skvěle se kombinuje s dalšími skalničkami, rozchodníky nebo hvozdíky.