Kalina vonná

Kalina Farrerova (Viburnum farreri), dříve uváděná také jako Viburnum fragrans, je opadavý keř z čeledi pižmovkovitých. Pochází ze severní Číny, kde roste v horských křovinách. Do Evropy ji přivezl v roce 1910 sběratel rostlin Reginald Farrer. Podle něj dostala jméno. Získala ocenění britské Královské zahradnické společnosti (RHS Award of Garden Merit). Patří k nejoblíbenějším zimně kvetoucím keřům.

Roste jako vzpřímený, hustě větvený keř s široce vejčitou korunou. Dorůstá přibližně 2–3 m na výšku a 1,5–2,5 m na šířku. Roste středně rychle. Mladé větve jsou pýřité a hnědé.

Listy jsou vstřícné, eliptické až vejčité, 4–8 cm dlouhé, pilovitě zubaté, s výraznými žilkami. Při rašení jsou bronzově červené, přes léto tmavě zelené. Na podzim se mohou zbarvit do vínově červené.

Hlavní ozdobou je kvetení. Květy se objevují od pozdního podzimu a v mírných zimách se otevírají v tichých obdobích celou zimu až do časného jara, často ještě před rašením listů. Poupata jsou sytě růžová, rozkvetlé květy bledě růžové až bílé. Rostou v hustých latách dlouhých asi 4–6 cm a příjemně voní po mandlích. Při silných mrazech otevřené květy namrzají. Pupeny však obvykle přežijí a keř později znovu rozkvétá. Po odkvětu se mohou tvořit drobné červené, později černé peckovice.

Hlavní přednosti:

vonné růžové až bílé květy v zimě a předjaří

bronzové jarní rašení

vzpřímený, hustý keř (cca 2–3 m)

někdy vínově červené podzimní zbarvení

nenáročná a mrazuvzdorná (přibližně do -25 °C)

květy lákají včely a brzy létající hmyz

Pěstování: Daří se jí na slunci i v polostínu. Nejlépe kvete na slunném, chráněném místě, kde květy méně trpí větrem. Potřebuje humózní, propustnou, mírně vlhkou půdu s neutrální reakcí a snáší i vápnité půdy. Nesnáší zamokření ani dlouhé sucho. Po výsadbě ji pravidelně zalévejte a zamulčujte. Řez není nutný. Pokud keř potřebujete prosvětlit nebo omezit, stříhejte hned po odkvětu, protože květní pupeny se tvoří už v létě.

Použití: Hodí se jako solitéra a do smíšených keřových skupin, hlavně k vchodům, cestám a posezení, kde vynikne vůně v době, kdy zahrada kvete málo. Uplatní se také v nižších volně rostoucích živých plotech.